Čokoláda v čase

Díky přesvědčivým archeologickým důkazům, které byly objeveny na starých mayských nalezištích střední a jižní Ameriky, dnes víme, že první známou kakaovou plantáž obdělávali Mayové. Na rozdíl od pevné, sladké konzistence čokolády, na kterou jsme dnes zvyklí, však Mayové konzumovali kakao v tekuté formě. Používali ho zejména při náboženských obřadech, ale i z přesvědčení, že kakao (neboli „xocoatl“ neboli ``hořká voda``) bylo považováno za pokrm bohů. Okolo roku 1200 obohatil xocoatl také Aztéckou kulturu, a to již v podobě hustého a neslazeného nápoje. Byl uznáván jako slavnostní a zdravotní elixír, stejně jako afrodiziakum. Aztékové věřili, že kakaovník pochází z ráje a uctívali strom natolik, že jeho plody dokonce používali jako platidlo!

Když se Columbus vrátil do Španělska z Nového světa, přivezl s sebou mnoho roztodivných a úžasných věcí, aby je ukázal králi Ferdinandovi a královně Isabelle. Řada z nich vzbudila všeobecné nadšení, avšak malé hnědé kakaové boby byly přehlíženy – tedy alespoň zpočátku. Při své čtvrté cestě do nového světa, části, která se dnes nazývá Nikaragua, byl Columbus svědkem používání kakaových bobů jako měnové jednotky mezi domorodými obyvateli. Italský objevitel však v kakaových bobech stále nespatřoval potenciál a pokračoval v hledání cesty do Indie. Ani ne 15 let po příchodu Columba do Nikaraguy, muž jménem Hernando de Oviedo y Valdez prodal otroka za použití kakaových bobů jako platidla. Touto dobou už se věhlas čokolády začal šířit mezi evropskými průzkumníky a obchodníky, kteří se o tento mayský a aztécký nápoj začali zajímat.

V roce 1519 přijíždí do nového světa Hernán Cortés, který si podrobil většinu Mexika, kde založil kakaovou plantáž. Všiml si totiž vysoké ceny kakaových bodů i jejich používání jako platidla, přestože se příliš o čokoládový nápoj nestaral. Chtěl zejména využít příležitosti a budoucího bohatství, které bude plantáž generovat. Po svém návratu do Španělska v roce 1528, Cortés představil kakaové boby a recept na výrobu čokolády králi Karlovi V, poté co do něj byl přidán cukr (Mayům a Aztékům neznámá ingredience). Díky cukru získal nápoj mnohem příjemnější chuť. Španělé se rozhodli si toto tajemství uchovat před zbytkem světa, což se jim podařilo po dobu téměř 100 let. Ačkoli vše bylo stále tajemstvím, kakaový průmysl se s pomocí dominikánských mnichů již začal prosazovat. Právě jim bylo umožněno se seznámit s tajemstvím kakaových bobů. Jakmile se dozvěděli vše co potřebovali a zdokonalili své umění při zpracování kakaa, mnichové se o svůj objev podělili se širším světem. Což vedlo k tomu, že kakao bylo i v Evropě používáno jako měna, stejně jak tomu bylo kdysi u Mayů a Aztéků.

Téměř 100 let po Columbově první výpravě do Ameriky bylo kakao konečně dopraveno do Španělska, aby bylo prodáno na volném trhu (1585). Tím propukl obchod s unikátními kakaovými boby. Jako jejich starověcí předkové, kteří používali kakaové boby jako platidlo napříč střední a Jižní Amerikou, i tentokrát Španělé zařadili kakaové boby do své ekonomiky jako zákonné platidlo. 200 malých bobů se rovnalo 4 centům. V roce 1660 se Marie Terezie Habsburská zasnoubila se svým bratrancem Ludvíkem XIV, řečeným Král Slunce. Na jejich svatbu nechala přinést čokoládu. Netrvalo dlouho a čokoláda se začala vyrábět ve velkém i ve Francii. Čokoláda se postupně rozšířila mezi evropskou smetánku. Popularita čokolády i nadále rostla. Dokonce i římskokatolická církev začala projevovat zájem o čokoládu. Byla považována za příjemný nápoj, jehož konzumace byla i v době náboženských svátků povolena.

V roce 1674 populární londýnský kávový dům Coffee Mill & Tobacco Roll představil veřejnosti čokoládu v podobě jedlých dortů. A protože lidé objevovali stále více způsobů jak si vychutnat tuto novou delikatesu, trend v objevování nových receptů pokračoval. Čokoláda, která byla přeměněna evropskou představivostí a experimentováním, byla v roce 1677 vrácena zpět do Ameriky. Španělský dvůr vydal dekret, na základě kterého mohla Brazílie zakládat moderní kakaové plantáže. Na těch se měly ve velkém pěstovat kakaové boby, aby mohly být následně využity k výrobě většího množství čokolády v Evropě. V roce 1697 představil starosta Zurichu Heinrich Escher čokoládu, se kterou se seznámil v Belgii, ve Švýcarsku. V čokoládě spatřoval veliký potenciál, proto inspiroval celý národ, aby zlepšoval a experimentoval s touto jedinečnou pochutinou.

Téměř 20 let před podepsáním Deklarace nezávislosti (1776) kolonisté žijící v oblasti, která se měla stát budoucími Spojenými státy Americkými, získali první čokoládu. Stejně jako Evropané před nimi, dali vzniknout novému průmyslovému odvětví. Jeho hlavním úkolem byla výroba a prodej této neodolatelné nové delikatesy. Neuplynulo ani deset let od doby, co byla čokoláda představena americkým koloniím, už v Nové Anglii stála první továrna na čokoládu. To vedlo k rychlejší produkci čokolády v takovém rozsahu, jaký dosud celý svět nespatřil. Následně celý svět následoval tento trend, aby udržel krok s neustále rostoucí poptávkou po stále populárnější čokoládě.

Ve dvacátém století se ve světě čokolády stala Belgie národem elitních inovátorů a výrobců. V tomto roce se Jeanu Neuhausu Jr. podařilo vynalézt první čokoládový bonbon s náplní – tzv. pralinku. Stalo se to v roce 1912. O tři roky později přišla jeho žena s nápadem dárkové krabice, do které se čokoládové bonbony ukládaly. Tak vznikla první bonboniéra. Dnes jsou belgičtí čokolatiéři z Bruselu a Flander proslulí kvalitou svých čokoládových výrobků. Stejně tak i svou kreativitou a trendy, které hrdě udávají této již 3000 let oblíbené delikatese. Budeme-li hovořit přímo o pralinkách, jen v Belgii se každoročně vyrobí na 172 000 tun této delikatesy. Je zde okolo dvou tisíc výrobců a roční zisk z vývozu čokoládových produktů činí bezmála dvě miliardy EUR. Tato výroba se tak velkou měrou podílí na belgické ekonomice. Při návštěvě Belgie ani vy nezapomeňte některý z těchto tradičních pokladů ochutnat.